Víte, jak vznikl název Tatry? Šli dva východňáci a počítali štíty: ta 1, ta 2, ta tri. Asi nějak tak bychom mohli začít s historií, kdybychom měli být velmi vtipní.

Název Tatry pravděpodobně pochází ze staroslovanského názvu Tritri, což znamená skály nebo skalní štíty. Na starých mapách se naše nejznámější hory označovaly německým názvem Schneeberg, Sněžný vrch, Protože v Tatrách leží sněhová pokrývka déle než v okolní krajině.

Slyšeli jste o tatranském dinosaurovi?

V roce 1977 se na dva geology usmálo štěstí. Vydali se do Tiché doliny v Tatrách odebrat vzorky a podařilo se jim objevit něco, co tu žilo přibližně přes 200 miliony let. Našli důkazy, že se na tomto území pohybovali a žili 2,5 metroví dinosauři a Tatry byly v té době ostrovem. (TIP: Tatranský dinosaurus žije! Jeho rekonstrukci si můžete prohlédnout na paleontologické expozici SNM v Bratislavě)

Jak vznikaly slovenské Alpy?

Vysoké Tatry si právem zaslouží pojmenování „miniaturní Alpy“, protože na slovenské rozloze (asi 260 km2) se soustřeďuje kromě ledovce vše, co nabízí alpský masív. Hlavní hřeben má délku 26 kilometrů a táhne se od Ľaliového sedla na západě po Kopské sedlo na východě. Většina dolin byla v dobách ledových zaledněná a dostala tak typické ledovcové rysy.Belianské Tatry se rozprostírají na 67,5 km2 a mají charakteristickou stupňovitost horských svahů. 14 km dlouhý hřeben ohraničuje ze severu Podtatranská brázda. Jsou tvořeny tatranským krasem, které v podzemí vytvořil několik jeskyň (Belianskou – jedinou přístupnou veřejnosti, Alabastrovou a Ledový sklep).Západní Tatry, v minulosti nazývané Liptovské Hole, vystihovaly jejich východní krajinné rysy. Hlavní hřeben je poměrně klikatý a je 32km dlouhý. Nejkrásnější částí Západních Tater jsou Roháče, které se podobají čertovským rohům.

Region Tatry je ohraničen Oravskou Magurou, Chočskými a Levočskými vrchy, Pieninami až po Nízké Tatry. (TIP: Zajímavé povrchové útvary, tzv. Travertiny, jsou oblíbenou turistikou atrakcí, mezi nejznámější patří travertiny v okolí Bešeňové, lázní Lúčky nebo Vyšných Ružbachách, kde se vytvořilo okrouhlé jezero Kráter).

Tatranská plesa vznikla tak, že voda z roztátých ledovců vyplnila různé terénní prohlubně. Trochu odlišně vzniklo Štrbské pleso, které zaplnilo prohlubeň morény vzniklou roztáním vnitřního ledu. Velkým bohatstvím regionu jsou minerální a termální vřídla, která mají léčivé účinky a lidé věří, že i magickou moc. V Tatrách vyvěrá několik pramenů (pět ve Starém Smokovci, tři v Dolním Smokovci, studené kyselky v Tatranských Matliarech, Kežmarských Žlabech a Lendaku).

Živé symboly Tater

Medvěd hnědý, orel skalní, svišť tatranský nebo pstruh potoční jsou zvířata, jejichž přirozeným domovem jsou právě Vysoké Tatry. Symbolem Tater je i Kamzík horský tatranský, jehož u nás žije asi 900 kusů.

Gánovský neandrtálec, náš nejznámější člověk

Tento nejstarší známý Gánovčan žil v blízkosti termálního pramene asi před 120 tisíci lety. Předpokládá se, že se utopil omámený plyny unikajícími z pramene. Originální výlitek z jeho mozkovny uchovává NM v Praze, kopi najdete v Podtatranském muzeu v Popradu.

Pravěcí hutníci a Marcus Aurelius

V 19. století našli dělníci při kopání základů v Novém Smokovci stříbrnou minci s podobiznou římského císaře Marca Aurelia. O pár let později narazili archeologové nad Tatranskou Poliankou na pravěké pozůstatky kovadliny. Podle historických materiálů byly tatry v 8. - 10. století územím nikoho. Ve 12. století kolonizují území Spiše němečtí rolníci, obchodníci a horníci. 13. století bylo typické rozparcelováním Tater, kdy si významní představitelé tehdejší církve a šlechty dělili majetky a území. Ve spojení s Tatrami si lidé vyprávěli strašidelné příběhy o dracích a jiných příšerách. Navzdory tomu se našli jednotlivci, které se nebáli a vstoupili do tatranské přírody a poznávali její krásy. Do dolin a na skály vystupovali zejména uhlíři, hledači pokladů, myslivci, ale také domácí šlechta. V hustých tatranských lesích zase nacházeli svá útočiště zbojníci a zbězi, pašeráci nebo nevolníci. Lidé dodnes věří, že jsou v Tatrách ukryty poklady Juraje Jánošíka.

Objevitelé Tater

16. století můžeme považovat za objevování Tater spojené s prvními pokusy o turistické vycházky. Stála za nimi žena, kežmarská hradní paní Beata Laská, která vystoupila až k Zelenému plesu. První tatranský výstup popsal zase matematik a astronom David Fröhlich, který vystoupil pravděpodobně na Kežmarský štít. Jeho zápisky utvářejí vzrušující příběh třídenního putování po karpatských vrších. Začátkem 18. století zuřil i v tomto kraji mor a bída. Postupným hospodářským rozmachem se začínaly „probouzet“ i Tatry a 19. století je typické pro rozvoj tatranských osad. Urychlila to i výstavba Košicko-bohumínské železnice.

Vlakem přijel to Tater pokrok

První vlak přijel do popradské stanice 8. prosince 1871 a tak začaly Tatry navštěvovat masy turistů a lázeňských hostů. Nejstarší Tatranskou osadou je Starý Smokovec, kde si gróf Csáky postavil menší myslivecký dům (1793). Jako druhá vyrostla pod Tatrami osada Štrbské Pleso, kde byla postavena myslivecká chata (1872). Tatranská Lomnice pamatuje rok 1892. Na začátku 20. století byly Tatry vyhledávanou turistickou-rekreační oblastí. První auto přijelo do Tater v roce 1900 po Cestě Svobody a o dvanáct let později první autobus. Přístup pro turisty zlepšila železnice a pozemní lanovka na Hrebienok ze Starého Smokovce.

Tatranské lázeňství a Jiří Wolker

Historie balneologie se začala psát ve Starém Smokovci na konci 19. století. Hlavním centrem se stal Nový Smokovec, kde vznikaly pavilony na léčbu dýchacích cest. Další léčebny vyrostly na Štrbském Plese, v Tatranské Poliance a ve Vyšných Hágoch. Ze zákeřné tuberkulózy se tu léčil i autor vlastního epitafu „Zde leží básník, jenž miloval tenhle svět a pro spravedlnost šel se bít. Zemřel mlád 24 let,“ Jiří Wolker.

Tatranské chaty a horští vůdci

Lidem učarovala pěší turistika, ale vyžádala si výstavbu turistických cest a využívání služeb místních horských vůdců. Na začátku se této činnosti věnoval Uherský karpatský spolek, nejstarší turistická organizace v Uhersku. Rozvoj vysokohorské turistiky podnítil výstavbu turistických chat. Mezi nejstarší patří Rainerova chata z roku 1863. Téryho chata v Malé Studené dolině se nachází v nadmořské výšce 2015 metrů a je nejvýše položenou tatranskou chatou s celoročním provozem. Výše leží už jen Chata pod Rysmi, která má však omezený provoz.

Poválečný život

Po konci 1. světové války byl Tatranci založen Klub československých turistů, jehož představitel Miloš Janoška založil nejstarší turisticko-vlastivědný měsíčník Krásy Slovenska a Vysoké Tatry, vycházející dodnes. 2. světová válka napáchala v regionu obrovské škody. Byly zničeny mnohé průmyslové objekty, Později v dobách komunismu vznikaly v podtatranských obcích jednotná rolnická družstva a státní majetky. Pádem komunismu začala nová éra společenského života i v Tatrách.

Sportem k mistrovstvím světa

I zimné sportovní aktivity píší svou historii. Prvním skutečným tatranským lyžařem byl lékař Mikuláš Szontagh, který lyže používal zejména při svých honech v roce 1876. O pár let později se v okolí Štrbského plesa uskutečnil první lyžařský výcvik a mohlo se začít soutěžit. Sjezdové lyžování, běh na lyžích či skoky na dřevěných lyžařských můstcích vytvořily v Tatrách nebývalý turistický ruch. Rok 1970 byl významný z hlediska konání mistrovství světa v klasickém lyžování.Tato sportovní aktivita měla neuvěřitelný vliv na modernizaci a výstavbu lyžařských středisek v celých Vysokých Tatrách.

Nejsmutnější tatranská událost - kalamita

19. listopad 2004 byl dnem tvrdých zkoušek nejen pro samotné obyvatele Tater ale i návštěvníky a milovníky hor, kteří se museli vzpamatovávat z následků ničivé vichřice. Několik hodin trvající rychlost větru od 170 do 200 km/h zanechala spoušť v podobě 2,7 milionu kubíků polámaného lesa. Tato přírodní katastrofa negativně změnila všechny krajinné složky. Les se po větrné smršti pomalu zotavuje, ale trápí jej ještě ta živočišná – smršť lýkožrouta, která se po kalamitě výrazně rozšířila.

Zajímavosti

Smokovce – Nejstarší tatranská osada vznikla u kyselých pramenů v roce 1793, když si zde hrabě Štefan Csáky postavil mysliveckou chatku. Traduje se, že když se jednou vydal na hon, potkal mladé děvče, které si právě hasilo žízeň douškem čerstvé vody. Csáky se jej německy zeptal „Schmeckt es dir?” Osada se tak stala Šmeksom, od čehož nebylo daleko k dnešnímu Smokovci. Místní kyselka se začala používat nejen jako chutný nápoj, ale její léčivé účinky se využívaly při vodoléčbě a klimatických lázních. Společenskou stránku tehdejší doby ilustruje pravidelné pořádání smokoveckých juniálesů, které otevíralo letní lázeňskou sezónu. Domácí šlechta se velmi ráda nechala vyvážet do Tater na kočárech fiakristů, kteří však po roce 1908 přišli o svůj monopol. První souprava elektrické železnice z Popradu do Starého Smokovce definitivně otevřela brány do Vysokých Tater. Výraznou mírou se o rozvoj Starého Smokovce zasloužil Ján Rainer, který byl jeho najemnícem v letech 1833-1867. V té době byly postaveny objekty Flóra, Švajčiarsky dom a Bellevue, které stojí na svém původním místě dodnes. První tatranský Grandhotel byl dokončen v roce 1904. Ve snaze přilákat turisty byly zavedly pravidelné zimní sezóny, nabízející širokou nabídku sportovních možností, jakož i propojení s Hrebienkem, kam začala roku 1908 jezdit pozemní lanovka.

Nový Smokovec byl vybudován poté, co se lékaři Mikulášovi Szontaghovi nepodařilo prosadit lázeňskou léčbu ve Starém Smokovci. Szontaghovo sanatorium byla první specializovaná léčebna TBC v Uhersku, sám Szontág, významný botanik, zkoušel vlivy podnebí na vlastním organismu, jelikož sám trpěl TBC. Na přelomu století stálo v Novém Smokovci 38 budov, ze kterých 26 patřilo k sanatoriu, ve kterém bylo k dispozici 340 postelí. Po smrti svého otce zmodernizoval Nikoalus Szontágh Nový Smokovec a položil základy pro rozšíření léčby (Basedow a všechny choroby dýchacích cest). Po 2. světové válce se stalo sanatorium v Novém Smokovci státními lázněmi a od roku 1995 soukromou akciovou společností, která poskytuje komplexní lázeňskou péči.

Dolný Smokovec měl být podle zachovalých archivních materiálů protipólem honosného Starého Smokovce. Původně turistická základna pro školní exkurze, tento projekt však ztroskotal z důvodu finančních problémů a do Dolního Smokovce začaly proudit bohaté vrstvy obyvatelstva, které trávily v přepychových vilkách své dovolené. Od roku 1931 je tu postavena moderní léčebna s chirurgickým pavilonem, která patří Odbornému léčebnému ústavu dětské tuberkulózy a respiračních chorob.

Horný Smokovec neboli Pekná vyhliadka je nejmladší ze čtveřice Smokovců. Stavební ruch se tu začal prudce rozvíjet v roce 1926, kdy zde byly vystavěny rodinné penziony pojmenované podle manželek majitelů (Klára, Vlasta, Dagmar a Imra).

Tatranská Lomnica – o nejvýchodnější osadu ze tří tatranských center se postaral stát. V roce 1892 koupil z 110 tisíc zalesněné pozemky na úpatí Lomnického štítu, aby na nich vybudoval první státní lázně. O rok později byl postaven Hotel Lomnica, v té době největší na území Vysokých Tater, později pozoruhodný  Kúpeľný dom s bazénem a vodoléčbou. V roce 1905 přibyl reprezentativní Grandhotel Praha.

Nad grandhotelem byla vybudována umělá sáňkařská dráha o délce 1 172 m a převýšením 94 metrů. Nejrychlejší sáně se po ní řítily až 100 kilometrovou rychlostí. V té době vyrostla i mnohá sportoviště, lyžařská škola, kluziště a tenisové kurty.  Skijőring si našel místo i v Tatrách. Tento oblíbený severský zimní sport měli v oblibě zejména návštěvníci Grandhotelu Praha. Lyžaře při něm zapřáhli do vleku osedlaných koní a vozili je po zasněžených cestách nebo převáželi v saních tažených koňmi. V době 1. světové války se některé lázeňské objekty změnily na dočasné vojenské nemocnice Červeného kříže a ozdravovny pro důstojníky. Nejatraktivnějším turistickým cílem se stala visutá lanovka na Skalnaté pleso, později na Lomnický štít. Požadavek zřídit na některých z tatranských štítů meteorologickou stanici vznikl koncem 19. století. V šedesátých a sedmdesátých letech se Tatranská Lomnica stala hlavním centrem odborářské rekreace na Slovensku. Mistrovství světa v roce 1970 s sebou přinesla další rozvoj. Byla postavena nová kabinková lanovka z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso, která postupně nahradila tu starou.
 
Historie lanovek

Lanovka na Hrebienok byla součástí projektu Tatranské elektrické železnice a do provozu byla uvedena v roce 1908. Na přepravu osob sloužily dvě kabiny s jednou vozovou třídou. Pozemní lanovka Starý Smokovec – Hrebienok překonávala výškový rozdíl 254 m. Původní trasa pozemní lanovky úspěšně sloužila návštěvníkům Vysokých Tater až do roku 1967. V rámci její rekonstrukce po tomto roce byly postaveny nové moderní stanice ve Starém Smokovci a na Hrebienku. Nejnovější kabinová pozemní lanovka byla uvedena do provozu v roce 2007 a zachovává si opět kyvadlovou soustavu. Stavebními úpravami nastala změna ve snížení výškového rozdílu stanic oproti původně vedené trati o osm metrů na 246 m.

Visutá lanovka z Tatranské Lomnice na Lomnický štít byla vybudována na popud ředitele Státních lázní Tatranská Lomnica Juraje Orságha, který prosadil výstavbu už v roce 1936. Slavnostní otevření se konalo v roce 1941. Trasa lanovky má dvě části: z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso s mezistanicí Štart, která v minulosti plnila startovní funkci pro sáňkařskou a bobovou dráhu ke Grandhotelu Praha. Zajímavostí je, že materiál na výstavbu lanovky byl na Skalnaté pleso dovezen koňmi, na Lomnický štít lidmi, kteří na vrchol vyvezli téměř 300 tun materiálu do výšky 2 634 m. Lanovku stavělo přibližně 70 lidí z Lendaku, Spišské Belé a Kežmarku. Jedno montážní lano neslo na rukou na štít 36 nosičů. Budovy lanovek byly vytesány z kamene použitého z nedalekého kamenolomu. Lanovka byla vícekrát modernizována, její poslední úprava je z roku 1992.

Golf pod Tatrami

Golfový areál Black Stork Velká Lomnica navazuje na golfovou tradici Vysokých Tater. Poprvé se pod Tatrami golf hrál v roce 1906, když byla Tatranská Lomnica oblíbeným víkendovým místem hornouherské šlechty. Skutečné 9 jamkové hřiště postavili v letech 1908/09. Golf se vrátil do Tater roku 1999 otevřením cvičné louky. První profesionální 9 jamkové hřiště bylo otevřeno v roce 2005 a je součástí 27 jamkového golfového areálu.

Štrbské Pleso – Cestovní ruch v nejvýše položené osadě začal do této oblasti pronikat koncem 19. století. Důležitou úlohu zde sehrála výstavba Košicko-bohumínské železnice, která významně přispěla k cestovnímu ruchu. Dopravu hostů ze štrbské stanice k plesu a chatám vykonávali domácí fiakristé a cesta na Štrbské Pleso byla využívána i na převoz ledu na chlazení nápojů. Led se v zimě odvážel ze Štrbského plesa zubačkou. Až 25 vagónů denně přepravila Košicko-bohumínská železnice do Budapešti. Těžba a prodej ledu skončil začátkem 20. století, kdy se novým majitelem Štrbského Plesa stal stát.
Charakter lázeňského města získalo Štrbské Pleso v roce 1885, kdy tehdejší ubytovací zařízení poskytovala léčebno-balneologické procedury. V roce 1900 vzniklo na území bývalého rašeliniště tzv. Nové Štrbské pleso. V roce 1906 vybudovala bruselská společnost na břehu jezera Štrbské pleso hotelový komplex, dnešní Grand hotel Kempinski High Tatras. Význam Štrbského Plesa narostl po druhé světové válce, kdy se jednoduché chaty změnily na luxusní budovy. Stavitelský boom nastartovala i Mistrovství světa FIS v klasických lyžařských disciplínách v roce 1970. V tomto období se modernizovala a elektrifikovala i ozubená železnice,  zubačka, která nahradila starou parní na trase Štrba – Štrbské Pleso.

Zajímavostí Štrbského Plesa je, že se v minulosti na zamrzlé ploše Štrbského plesa odehrály i některé zápasy mistrovství Evropy v ledním hokeji, které se konaly v roce 1925. Na můstcích byly organizována mistrovství světa dospělých v letech 1935 a 1970, devět světových pohárů ve skocích na lyžích, jedenáct světových pohárů v severské kombinaci, patnáct Kontinentálních pohárů ve skocích na lyžích a sedm Kontinentálních pohárů v severské kombinaci. V současnosti jezero využívají rekreanti na člunkování, stejně jako před 130 lety.

Zdroj:

paleolocalities.com; szontagh.eu
Slovensko-polské Tatry, vyd. Dajama 1998; Slovensko – putování po regionech, vyd. Dajama 2003;
Štrbské přeměny – Z. Kollárová, 2011; Příběh jedné lanovky (režie R. Zabloudil, 2005)
Obecný zpravodaj 3, roč. XI., srpen 2008 (Noviny pro občany Štrby, Tatranské Štrby a Štrbského Plesa), str.2
Přeměny tatranských osad – I. Bohuš st. a ml., vyd. I&B, Vysoké Tatry 2008